Motto: ÚKOL MUSÍ BÝT SPLNĚN.
Nikdy nezapomeneme

Dne 27. září 1941 vydala ČTK zprávu o onemocnění říšského protektora Konstantina von Neuratha a o jmenování zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.V pozadí této výměny stály obavy nacistů z dalšího vývoje v protektorátu.
Vedle vzmáhajícího se stávkového hnutí a sabotáží, které postihovaly zejména železniční dopravu, docházelo i k otevřeným projevům odporu proti okupační moci.
Adolf Hitler Neurathovi vytýkal, že neprokázal dostatečnou tvrdost vůči českému odbojovému hnutí.
Ve snaze zvrátit tento vývoj přistoupil k radikálnímu řešení. Konstantin von Neurath byl poslán na zdravotní dovolenou, a ještě téhož dne odpoledne přistálo v Praze letadlo s Reinhardem Heydrichem.
Heydrich začal okamžitě realizovat plán, jehož cílem byla likvidace odbojového hnutí v českých zemích. Hlavním trumfem se měla stát rychlost a krutost prováděných protiopatření, která měla mít na obyvatelstvo silný psychologický účinek. Dne 27. září 1941 tak byla nad protektorátem nastolena vláda teroru a zastrašování.
O den později, 28. září 1941, vyhlásil Heydrich civilní výjimečný stav na území oberlandrátů (regionální správní orgány) Praha, Brno, Moravská Ostrava, Olomouc, Kladno a Hradec Králové. Stanné soudy mohly učinit pouze tři rozhodnutí: vynést rozsudek smrti, předat obviněného gestapu, nebo jej zprostit obžaloby.
Rozsudky stanných soudů byly nezvratné a byly vykonávány okamžitě.

Den po příjezdu Heydricha do Prahy, 28. září 1941, byli odsouzeni stanným soudem a v ruzyňských kasárnách popraveni zastřelením dva vedoucí činitelé vojenské odbojové organizace Obrana národa, která připravovala ozbrojené povstání: vrchní velitel Obrany národa armádní generál Josef Bílý a velitel zemského velitelství Čechy divizní generál Hugo Vojta. Tato brutální opatření měla zlomit protiněmecký odboj v českých zemích. Poslední slova generála Bílého zněla: „Ať žije Československá republika! Psi palte!“

Rychlost a brutalita Heydrichových opatření, zejména vyhlášení stanného práva, zatýkání tisíců českých lidí, zřízení stanných soudů a okamžité provádění prvních poprav, vyvolala mezi obyvatelstvem protektorátu ovzduší strachu a hrůzy. V této atmosféře byl generál Alois Eliáš 1. října 1941 odsouzen k trestu smrti. Začalo tak období nejkrvavějšího teroru v dosavadních novodobých dějinách českého národa.

V této situaci bylo nutné připravit takovou odbojovou akci, která by jasně ukázala protiněmeckou aktivitu domácího odboje a zároveň potvrdila, že prezident Beneš kontroluje situaci v okupované vlasti. Druhým důvodem, který rozhodl o přípravě atentátu, se stal teror rozpoutaný Heydrichem v protektorátu. Atentát byl považován za akt spravedlivé odplaty, která měla nacistům ukázat, že nikdo z nich není nepostižitelný a může být kdykoliv povolán k zodpovědnosti za svoje činy. Od počátku příprav této odbojové akce se uvažovalo, že cílem bude Reinhard Heydrich nebo K. H. Frank.

Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, získala krycí jméno ANTHROPOID. Vlastní přípravy byly zahájeny 2. října 1941 ve spolupráci s britskou tajnou službou. K provedení atentátu byli vybráni rotmistři Jan Kubiš a Jozef Gabčík.

Od 8. listopadu 1941 pobývali oba parašutisté tvořící skupinu ANTHROPOID v Bellasis u Dorkingu. Zpravodajský odbor MNO v Londýně zde ve spolupráci s britskou tajnou službou zřídil výcvikové středisko pro československé parašutisty.
Zde se rotmistři Jan Kubiš a Jozef Gabčík zdokonalovali v řízení motorových vozidel, znalosti Morseovy abecedy, orientaci v neznámém terénu, činnosti po seskoku, vytyčování plochy pro přijímání zásob ze vzduchu, ale i ve střelbě z pistolí a samopalů, v destrukční činnosti a vrhání ručních granátů.
Jozef Gabčík patřil mezi první Čechoslováky, kteří v létě 1941 prošli tímto kurzem útočného boje. V jeho závěrečném hodnocení je uvedeno: „Rázný a plně disciplinovaný voják. Není tak bystrý jako ostatní a je pomalejší v získávání znalostí. Je naprosto spolehlivý a velmi zapálený, překypuje zdravým rozumem… Je dobrý vedoucí, když si je jist svým úkolem, a plní naprosto přesně rozkazy…“

Účastníkem kurzu byl i Jan Kubiš, kterému mjr. J. T. Young udělil následující hodnocení: „…Velmi spolehlivý voják, klidný, občas se dopouští dobromyslného popichování. Klasifikace D, může se vypracovat na B.“

Po letecké přepravě a vysazení v protektorátu konečně nastal dlouho očekávaný den „D“

Je ráno 27. května 1942. Černý Mercedes 320 C řízený SS-Oberscharführerem Johanesem Kleinem sjíždí z Kobylis Kirchmayerovou ulicí. Červená standarta říšského protektora na pravém blatníku a poznávací značka vozu SS-3 prozrazují, kdo sedí na předním sedadle vedle řidiče. SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich jede ze svého letního sídla v Panenských Břežanech. Má před sebou důležitou cestu. Již dlouho se mu nedostalo osobního pozvání k Adolfu Hitlerovi. O tom, že do cíle své cesty již nikdy nedorazí, rozhodují dva muži. Je 10.35 hod. a vůz zpomaluje v ostré zatáčce do ulice V Holešovičkách.

Jozef Gabčík skáče před automobil a v rukou se mu objevuje samopal STEN, který má v následující vteřině zasypat Heydricha smrtonosnou dávkou. V kritickém okamžiku samopal selhává. Na řadu přicházejí návyky získané v kurzech útočného boje.
Jan Kubiš vytahuje z aktovky jednu z připravených speciálních bomb. Je opatřena velmi citlivým nárazovým zapalovačem, který po odvinutí pojistky iniciuje výbuch po jakémkoliv sebeslabším nárazu, a uzpůsobena tak, aby měla maximální účinek v cíli a po výbuchu nezranila střepinami útočníka. Kubiš hází bombu naučeným spodním obloukem směrem k vozu zastupujícího říšského protektora.

Bomba míjí cíl. Kdyby explodovala uvnitř vozu, nemohl by Heydrich vyváznout. Kubišovi se v té chvíli možná promítají slova z hodnocení vystaveného v kurzu: „v praxi s výbušninami pomalý“. Bomba exploduje nad stupátkem před pravým zadním kolem. Výbuch proráží karoserii, vyvrací pravé dveře, a jinak zdánlivě nic. Oba prchající parašutisté již neví, že malý kus karoserie prorazil pravé přední sedadlo a spolu s částmi čalounění učinil z 27. května 1942 jeden z nejvýznamnějších dní v našich novodobých dějinách.

Zatímco zraněného Heydricha odváží kolemjedoucí dodávkový automobil do nedaleké nemocnice Bulovka, Jan Kubiš vyhledává jednoho ze spolupracovníků ANTHROPOIDU, karlínského lékaře MUDr. Břetislava Lyčku. Tento významný člen sokolské odbojové organizace JINDRA poskytl parašutistům v uplynulých měsících řadu důležitých kontaktů. Nyní ošetřuje Kubiše, kterého zranil úlomek karoserie na hlavě. MUDr. Břetislava Lyčku vypátralo gestapo 21. července 1942 v Ouběnicích. V bezvýchodné situaci zvolil Lyčka sebevraždu.

V době krutých represálií rozpoutaných nacisty bezprostředně po atentátu nalezli parašutisté díky představitelům pravoslavné církve bezpečné útočiště v kostele sv. Cyrila a Metoděje (za okupace sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici v Praze. Pod tlakem razií se v budově kostela postupně shromáždilo všech sedm parašutistů pobývajících v Praze: Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. Kombinace hrůzy z vyvražďování celých rodin, vyhlazení Lidic a na druhé straně příslib beztrestnosti a vysokých finančních odměn nakonec vykonaly své.

Parašutista Karel Čurda ze skupiny OUT DISTANCE, který ihned po atentátu opustil Prahu a ukrýval se u své matky v Nové Hlíně u Třeboně, nakonec podlehl vlastnímu strachu a výčitkám svých nejbližších. Zradil. Nejprve napsal 13. června 1942 udavačský dopis, v němž označil Gabčíka s Kubišem za pachatele atentátu.

Když se nedostavila očekávaná reakce, vydal se 16. června 1942 osobně do Prahy a krátce před polednem se přihlásil v budově řídící úřadovny gestapa v Petschkově paláci. Zde svou obsáhlou výpovědí způsobil senzaci, nebo až do té doby bylo veškeré pátrání nacistů po atentátnících bezvýsledné. Čurda gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal, a to nejen
v Praze, ale i v Pardubicích, Lázních Bělohrad a Plzni. Svou zradou způsobil smrt desítek vlastenců i jejich rodin. Již druhého dne ráno zahájilo gestapo rozsáhlou razii v bytech spolupracovníků parašutistů.
Jako první přišla na řadu rodina Moravcových z Biskupcovy ulice v Praze. Po nich následovali další a další vlastenci. Použitím nejbrutálnějších vyšetřovacích metod se gestapu podařilo v odpoledních hodinách 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají.
Velitel zbraní SS v Čechách a na Moravě SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld vydal 18. června 1942 ve 3.45 hod. rozkaz náhradnímu praporu „Deutschland“ a strážnímu praporu „Prag“ k obklíčení čtvrti kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje. Vnější i vnitřní obkličovací kruh byl uzavřen ve 4.15 hodin.
Dlouhé hodiny se 7 československých výsadkářů bránilo přesile několika stovek fašistů. V bezvýchodné situaci zvolili všichni hrdinnou smrt.

Součástí msty za Heydrichovu smrt bylo nejen vyvraždění Lidic a Ležáků, ale i popravení stovky českých vlastenců. Pražský stanný soud odsoudil od 28. Května do 24. června 1942 (tedy za necelý měsíc) k trestu smrti 448 osob, z toho 381 mužů a 67 žen. Ve stejné době zasedající stanný soud v Brně odsoudil k trestu smrti dalších 247 osob, z toho 208 mužů a 39 žen. Za doby činnosti stanných soudů bylo na území protektorátu popraveno 1585 vlastenců (včetně 173 mužů zavražděných v Lidicích, jimiž se stanný soud vůbec nezabýval). Perzekuční opatření byla použita k cílevědomé likvidaci české inteligence. Její příslušníci totiž tvořili přes 21 % popravených.
I přes tyto nesmírné oběti je význam atentátu na Heydricha v tom, že nás zařadil po bok států protihitlerovské koalice se všemi pozdějšími důsledky včetně zrušení Mnichovské smlouvy a obnovení původních hranic ČSR.

Dle materiálu Atentát – operace Anthropoid, VHÚ MO Praha, autorů kpt. Mgr. Michala BURIANA, plk. Mgr. Aleše KNÍŽKA, PhDr. Jiřího RAJLICHA, plk. PhDr. Eduarda STEHLÍKA.
V důsledku opatření proti koronaviru – Covid 19 a tím nemožnosti se účastnit každoroční vzpomínkové akce u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici připravil Jaroslav Ondrejčák.
Předseda KVV Prostějov, z.s., plk.v.v., Ing.František Stavný
Předseda KVV Prostějov, z.s., plk.v.v., Ing.František Stavný
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one